Obecná charakteristika

• mají vytvořenu druhotnou dutinu tělní - coelom
• vykazují vnější i vnitří segmentaci
• mají vyvinuté speciální pohybové ústrojí
  • u starších druhů jsou to parapodia
  • pokročilejší druhy mají článkované končetiny
• segmentace jejich těla je stejnocenná - homonomní
  • všechny články jsou podobně velké
• s výjimkou prvního a posledního článku vypadají všechny články stejně
• v předné části těla se soustřeďuje smyslové ústrojí - prostomium
  • to platí obzvláště u plovouvích forem
  • vzniká zde mozkové ganglium
  • proces přetváření se nazývá cefalizace
• v zadní části srůstají poslední články v pygidium
• některé orgány se v těle opakují v každém článku
  • jsou to nervové uzliny, pohlavní orgány i s vývody, vylučovací ústrojí a parapodia
• jiné orgány prostupují celým tělem
  • například cévní nebo trávicí soustava
• vnitřní segmentací se vyvinul třetí zárodečnáý list - mezoderm
  • jednotlivé články jsou odděleny blanitou přepážkou - disepiment

Mnohoštětnatci (Polychatea)

• obývají mělká šelfová moře
• důkazem jejich starobylosti jsou fosilní nálezy
  • pochází z kambria
• živí se dravě nebo planktonem

Stavba těla

• kromě hlavy a pygidia mají mnoho stejnocenných článků
  • na bocích každého z nich se nacházejí specializované pohybové buňky - parapodia
  • na parapodiích jsou nahoře žábry
  • pod žábrami jsou umístěné hmatové buňky
• na povrchu jejich těla je jednovrstevná pokožka
  • u většiny druhu plní dýchací funkci, ale některé k tomu kombinují také žábry
• pod pokožkou je umístěn svalový vak
• cévní osustava je uzavřená
  • krev je narůžovělá
    • vlivem přítomnosti barviva chlorocruorinu může mít také smaragdově zelenou barvu
  • krev je vedena tepající hřbetní cévou k přídi těla a břišní tepající cévou opačně
• vylučují metanefridiemi
• nervová soustava je gangliová žebříčkovitého typu
  • je uložena na břišní straně těla ve dvou pásech nervů
  • v každém článku je pár ganglií
  • dojde-li ke srůstu tohoto páru, hovoříme o břišní nervové pásce

Rozmnožování

• jsou to gonochoristé s nepřímým vývojem
• z oplozeného vajíčka mnohoštětnatců se líhne larva přilbovitého tvaru
  • trochofora
  • na obvodu mají dva věnce brv a mezi nimi ústní otvor
• pokročilejším stádiem larvy je metatrochofora
  • začínají v ní narůstat tělní čánky
  • jakmile články dorostou, vývoj je dokončen
• rozmnožování může probíhat také nepohlavně rozpadem vícesegmentového těla ve dva menší jedince, kteří růstem dospívají - fisiparie

Zástupci

• nereidka hnědá
  • je nejznámější
  • žije pelagicky
  • dorůstá délky 10 cm
  • je dravá
    • má dobře vyvinutá kusadla
    • šlápnutí na ni jě obvykle bolestivé
• pískovník rybářský
  • žije zahrabaný v písku u pobřeží
  • živí se organickámi zbytky v písku
  • rybáři jej používají jako návnadu
• palolo zelený
  • žije v Tichém a Indickém oceánu
  • v období rozmnožování zůtává část těla na útesu a zadní část s vajíčky a spermiemi vyplouvá na hladinu
    • části chránící vajíčka postupně praskají a oplodňují se
    • část těla, která zůstala na útesu dorůstá
• afroditka plsnatá
  • “mořská myš”
  • žije v evropských mořách
  • dorůstá délky asi 15 cm
  • je jedovatá
    • tělo je pokrytu hustými štětinami
    • štětiny mohou být barevné
• rournatec vějířový
  • žije přisedle v rourkách
    • vystrukuje pouze vějířovitá tykadla
    • tykadla jsou obvykle barevná
  • živí se mikroskopickou potravou
  • je hojný

Opaskovci (Clitellata)

• nevytvářejí parapodia
• v přední části těla mají nápadně zduřelé tělní články s kožními žlázami
  • této části se říká opasek
  • jeho výměšky spojení jedinců a přenos jedinců a spermií

Máloštětinatci (Oligochaeta)

• příčný řez jejich těla je kruhový
• příď je sbíhavá
  • je na ní také člení lalok, který vybíhá v hmatový prstík
• záď je plošší a zaoblená

Žížala obecná (Lumbricus terrestris)

• na bocích každého článku má čtyři páry štětinek
• hřbetní strana je klenutější a tmavší než břišní strana
• na hřbetě žížaly prosvítá hřbetní céva
• na každém článku jsou 4 páry štětin, které umožňují pohyb
• má jednovrstevnou pokožku
  • je vlhká a bohatě prokrvená
  • plní také dýchací funkci
  • obsahuje mnoho hmatových a světličivých buněk - faosomy - a mechanoreceptorů
  • pokožka vylučuje ochranou kutikulu
• rozlišuje světlo a tmu
  • je fotofobní
• je u nich vyvinuta dobrá schopnost regenerace
• svou činností převrtává a převrstvuje půdu
  • přispívá tak k zúrodňování půdy a její ekologický význam je veliký
  • provětrávají a nakypřují půdu
• je součástí potravního řetězce
• živí se oranickými zbytky v půdě
  • jejich rozklad na látky anorganické vede ke vzniku humusu

Trávicí soustava

• trávicí trubice prochází celým tělem
  • začíná ústy a končí řitním otvorem v posledním článku
• po stranách žláznatého žaldku má vápenaté žlázy
  • slouží k neutralizaci huminových kyselin, které jsou složkou tlejících listů
    • tvoří hlavní část potravy
• trávicí soustavou může v krátkém čase projít relativně velké množství potravy
  • má velmi nízkou nutriční hodnotu
• dokonalejší využití potravy zajišťuje epiteliální řasa tyflosolis
  • ční do dutiny střeva
• střevo žížaly je obaleno ekxrečním epitelem - chloragogenní epitel
  • jeho buňky hromadí tělu škodlivé látky
  • po odloupnutí opouštějí tělo metanefridiemi
• vylučování probíhá metanefridiemi, které jsou na kažném článku
  • připomíná obrvenou nálevku a prostupuje vinutým kanálkem do článku následujícího

Cévní soustava

• je uzavřená
• jejich krev je červená a obsahuje krevní barvivo hemoglobin
• krev je uváděna do pohybu hřbetní cévou
• cévní systém se bohatě větví v síti podkožních vlásečnic
  • dýchají tak celým povrchem těla

Nervová soustava

• je gangliová žebříčkovitého typu
• prostupuje břišní částí těla

Rozmnožování

• v přední části se z metanefriií vyvinuly vývodné pohlavní cesty
  • chámovody a vejcovody
• jsou to hermafroditi
• spermie získané při kopulaci ukládají ve váčku do dozrání vlastních vajíček
• v desátém a jedenáctem článku mají po jednom páru varlat
• ve třináctém článku je párový vaječník ustící do čtrnáctého článku
• kolem svých nakladených oplozených vajíček z opasku vylučují tuhnoucí sekret
  • vzniká kokon, který je poté stažen přes příď
• žížala má vývoj přímý

Další zástupci

• žížala hnojní
  • používá se k ekologickému zpracování komunálního odpadu - vermikompost
• žížala podhorská
  • žije v trouchnivějících pařezech v horských oblastech
  • je nápadná svým tmavým světélkujícím slizem
• žížala rousnice
• potočnice račí
  • parazituje na žábrech raků
• nitěnka obecná
  • žije v zabahněných tocích
  • ze své rourky v bahně vystrkuje pouze záď, kteoru pohybuje do stran
  • je oblíbeným krmivem akvarijních rybek
• roupnice obecná
  • žije v půdě
  • je mikroskopická
• naidky
  • žijí ve vodě a v bahně
  • živí se jimi ryby

Pijavice

• v příčném řezu jsou shora mírně zploštělé
• jejich povrchová segmentace je výrazně zmnožená
  • na jeden tělní článek připadají 3 - 14 kožních zářezů
• mají dvě přísavky
  • první navazuje na trávicí trubici
  • zadní pouze přichytává
• jsou to ektoparazité nebo predátoři sladkovodních živočichů
• jejich tělesná ústrojnost je v porovnání s žížalami jednodušší
• jejich tělo se směrem k zádi rozšiřuje
• cévní a nervová soustava jsou podobné těm žížalým
• dýchají celým povrchem těla
• nemají příliš dobrou regenerační schopnost
• pohybují se piďalkovitě přísavkami nebo vlněním přímo ve vodě

Trávicí soustava

• uprostřed přední přísavky jsou chitinové čelisti
  • je jimi narušována pokožka hostitele
• za ústy je svalnatý hltan
  • ústí do něj žlázky vylučující hirudin
    • zabraňuje srážení krve
• střevo pijavek má vychlipeniny, ve kterých se usazuje krev hostitele
  • žijí v nich také symbiotické mikroorganismy
    • konzervují krev
• řitní otvor vyúsťuje nad zadní přísavku
• vylučuje metanefridiemi

Rozmnožování

• jsou to hermafroditi
• oplozená vajíčka jsou kladena v kokonech na vodní rostliny nebo do vlhkého bahnana břehu
• jejich vývoj je přímý

Zástupci

• pijavka lékařská
  • má černohnědočervenou kresbu hřbetu a světlé černě skvrnité břicho
  • ve středověku se používala k odsávání krve nemocným
    • docházelo při tom často k druhotným infekcím hnisavými bakteriemi
  • dnes se používá ke zprůchodňování cév při amputaci končetin
• pijavka koňská
  • je predátorem
  • živí se drobným hmyzem a měkkýši
• pijavka bahenní
  • žije pod kameny ve vodě
• hltanovka bahenní
• chobotnatka rybí
  • je přenašečem krevních parazitů ryb

Drápkovci (Onychophora)

• vyvinuly se z mnohoštětnatců přizpůsobením se na život mimo vodu
• Společné znaky mnohoštětnatců a drápkovců:
  • homonomně článkované tělo
  • souvislý podkožní třívrstevný svalový vak
  • typ nervové soustavy
  • segmentální uspořádání metanefridií
  • váčkovitá očka
  • rovné střevo
• Odlišné znaky mnohoštětnatců a drápkovců:
  • na povrchu těla mají komolcovité panožky
  • povrch těla je z chitinu
  • rozvijí se u nich vzdušnice
  • přední páry metanefridií se přeměnily na slinné žlázy a článkovaná tykadla
• jsou to noční živočichové
• žijí v tlející organické hmotě pralesů tropického pásma
• živí se dravě
  • kořisti se zmocňují vystříknutím lepkavého sekretu slinných a makadlových žláz
  • znehybní tak drobný hmyz
• jsou to gonochoristé a jsou živorodí
  • jejich mláďata jsou pohyblivá a nepigmentovaná
  • při každém svlé přibývá článku a panožek
  • jejich vývoj se označuje jako anamorfóza
  • dospívají ve dvou letech
• přispěli k doměnce, že členovci se mohli podobně vyvinout z mnohoštětnatců, ale drápkovic sami nejsou mezičlánkem vývoje