Význam slov

každé slovo má stránku formální (má svůj tvar) a významovou (má svůj význam)
význam slova může být:
- lexikální (věcný)
  - vyjadřuje, co slovo označuje
  - najdeme ho ve výkladovém slovníku
  - př.: slovo PLATAV nedává smysl, ergo nemá lexikální význam, slovo PLAVAT už dává smysl, ergo má lexikální význam (plavat = pohyby se udržovat na hladině vody)
- gramatický (mluvnický)
  - vyjadřuje mluvnické kategorie ohebných slov
  - zařazuje slova ke slovnímu druhu
slova, která mají pouze lexikální význam (příslovce a citoslovce) a slova, která mají jak lexikální, tak gramatický význam (ohebné slovní druhy), se nazývají slova plnovýznamová
slova, která mají pouze gramatický význam (předložky, spojky a částice) se nazývají slova neplnovýznamová
- patří sem také pomocná slovesa
slovo nadřazené je slovo, které stojí významem nad několika dalšími slovy, kterým se říká slova podřazená
slova podřazená dohromady tvoří slova souřadná

Slova jednoznačná a mnohoznačná

mají pouze jeden lexikální význam
nejčastěji se jedná o:
- běžná slova (stůl, dveře)
- vlastní jména (Praha, Petr)
- odborné názvy (pedagog, biologie)
- zvukomalebné citoslovce (mňam, haf)

mají základní lexikální význam a několik dalších, druhotných, lexikálních významů (koruna, hlava, tisk)
vznikají:
- metaforou
  - přenesením významu na základě vnější podobnosti
  - př.: ucho (lidské a hrníčku)
- metonimii
  - přenesením významu na základě vnitřní souvislosti
  - př.: smetana (Má rád smetanu., Poslouchá Smetanu.)

slovo
- skupina hlásek, která má v daném jazyce určitý význam
pojmenování
- označení skutečnosti kolem nás - a to buď jedním slovem nebo více slovy
veldle volných slovních spojení, která vznikají náhodně v konkrétních situacích (červivé jablko, naše doba), existuje v českém jazyce i mnoho ustálených slovních spojení, která mají význam jako celek (jablko sváru, doba kamenná)
v ustálených slovních spojeních se nedají jednotlivá slova nahradit slovy stejných či podobných významů, ani se mezi ně nevkládají jiná slova
mezi ustálená slovní spojení patří:
- sousloví (víceslovná pojmenování)
  - př.: kyselina sírová, skok daleký
- frazémy (ustálené kombinace alespoň dvou slov, které přeneseně pojmenovávají nějakou skutečnost)
  - je jich celá řada
  - mezi nečastější patří:
    - rčení (krátké obrazné spojení slov) - Pozdě bycha honit.
    - pořekadla (výroky v podobě věty, jež vystihuje určitou situaci bez mravního ponaučení) - I mistr tesař se někdy utne.
    - přísloví (mravní ponaučení, která shrnují skutečnosti) - Bez práce nejsou koláče.
    - pranostiky (podobné pořekadlům, zabývají se obdobími roku a přírodními jevy) - Únor bílý - pole sílí.

slova opačného významu
autoantonyma jsou slova, která jsou antonymy sebe sama
antonyma se dělí na:
- lexikální antonyma (tvořeny slovy nepříbuznými)
- slovotvorná antonyma (tvořeny odvozeninami)

homonyma jsou slova, která se stejně píší a čtou, ale mají jiný význam
př.: vlna (na vodě) a vlna (na ovci)
homonymie je vtah mezi homonymy
- může být úplná nebo částečná
  - slova s úplnou homonymií se shodují ve včech tvarech (pádech, osobách)
  - slova s částečnou homonymií se neshodují ve všech tvarech
obecně nazýváme v češtině homonymy i homografy a homofony
- homografy jsou kombinací homonym a heteronym, tedy píšou se stejně a mohou se stejně vyslovovat, ale mají jiný význam
  - př.: chatovat (jezdit na chatu) a chatovat (psát si prostřednitvím chatu)
- homofony jsou kombinací homonym a hetorografů, tedy vyslovují se stejně a mohou se stejně psát, ale mají jiný význam
  - př.: plod a plot